Anarchismus v Kolumbii vzkvétá

Posted on 2021/06/04 by oafed

S kolumbijskými anarchosyndikalisty z Unión Libertaria Estudiantil y del Trabajo (ULET)  jsme si povídali nejen o současných protestech proti daňové reformě, ale i o roli USA v rámci podpory polovojenských vlád či roli anarchistů.

1)Kolumbií poslední dva měsíce zmítají nepokoje proti daňové “reformě”. Co je vlastně jejím obsahem?

Daňovou reformu předložila kolumbijská vláda, zejména bývalý ministr financí Alberto Carrasquilla.

Od nástupu Ivána Duqueho do prezidentského úřadu byly provedeny dvě daňové reformy, z nichž je klíčová ta druhá. V rámci této reformy byly zrušeny daně pro nejbohatší rodiny v zemi, velké podniky a nadnárodní společnosti s  údajným cílem podpořit tvorbu pracovních míst, která dnes přesahuje 16 % a stále roste. Tyto daňové výhody poskytované velkému domácímu a zahraničnímu kapitálu však předpokládaly prohloubení fiskálního deficitu o více než 9 miliard kolumbijských pesos, tedy o více než 2 miliardy eur, které by stát díky této reformě přestal dostávat.

Právě kvůli tomuto deficitu vláda letos zahájila třetí reformu, která vyvolala sociální bouři a v jejímž rámci byla na pokrytí tohoto deficitu uvalena DPH  na celý základní rodinný spotřební koš, tedy na maso, vejce, chléb, kávu, a také na pohonné hmoty. Kromě toho rozšířila zdanění na střední třídu prostřednictvím daně z příjmu, aniž by obnovila příspěvky nejbohatších vrstev, firem a nadnárodních korporací.

Jinými slovy, celá dělnická třída, venkovská i městská, od nejchudšího segmentu až po segment s nejvyššími příjmy, by platila deficit, který vláda sama vytvořila ve prospěch kapitalistické elity.

2) Policie během demonstrací zabila desítky lidí a stovky zranila. Má to nějaké politické důsledky? Jak na to reaguje zahraničí?

Ke dni psaní tohoto rozhovoru bylo 53 lidí zabito státními příslušníky, 22 lidí se stalo obětí sexuálního násilí ze strany bezpečnostních složek, 47 lidí bylo napadeno před očima, 1445 lidí bylo nezákonně zadrženo, 342 lidí zmizelo a více než 3402 lidí se stalo obětí policejního násilí.

Politické důsledky pro celou státní strukturu, která se dopouští násilných represí, téměř neexistují. Míra beztrestnosti je naprostá. Parlamentní opozice iniciovala návrh na vyslovení nedůvěry ministru obrany Diegu Molanovi, který nebyl schválen kvůli blokádě ze strany vládních koaličních stran. Pouze nevládní organizace zabývající se lidskými právy zůstaly nepřestaly dohlížet a zaznamenávat prvky státního terorismu, který rozpoutal Ivan Duque.

Nadace pro lidská práva proto požádala o zatčení Ivana Duqueho za zločiny proti lidskosti, nicméně vidíme, že spravedlnosti pro oběti represí se v dohledné době nedočkáme.

V zahraničí se snaží pochopit, co se děje, aby mohli k této vládě zaujmout jasné stanovisko, přestože mezinárodní veřejné mínění obrátilo svou pozornost na zločiny páchané státem Izrael na palestinském lidu a zapomnělo na hroznou situaci lidí v Myanmaru a Kolumbii.

3) Prezident Iván Duque má několik alternativ, jak situaci čelit. Jaké jsou a která z nich je pravděpodobná?

Iván Duque Márquez byl politik, kterého si vybral Álvaro Uribe Vélez – v Kolumbii známý jako Matarife, aby pokračoval v jeho krajně pravicové – fašistické – neoliberální a polovojenské politice. Poslušnost geopolitické agendě, která je v souladu se zájmy USA.

Pro kolumbijský lid je tedy Ivan Duque Uribeho loutkou, a to v každém slova smyslu.

Proto Duque zvolil k řešení krize politiku vojenské a protiteroristické reakce, postavil se proti uznání příčin, které iniciovaly sociální protesty, oddaloval dialog s jedním z byrokratických sektorů, který se prostřednictvím guvernérů a starostů podílel na sociální mobilizaci, a podporoval použití zbraní ze strany ozbrojených civilistů.

To znamená, že jejich plánem nebyla absolutní represe, ale dialog a vyjednávání o sociálních ústupcích požadovaných lidmi.

Největší pravděpodobností je vytvoření nových polovojenských skupin jako nepravidelného ozbrojeného křídla státu, které by potlačovalo protesty, zatímco vládní strana Demokratický střed se reorganizuje, podaří se jí překonat svou nepopularitu a pokusí se najít nového kandidáta pro prezidentské volby v roce 2022, aniž by vůbec ustoupil požadavkům lidu.

4) Uskuteční se v souvislosti s nepokoji plánované fotbalové mistrovství?

V Kolumbii a Argentině se mistrovství Jižní Ameriky ve fotbale – Copa America nebude konat. Jak se zdá, přesune se do Brazílie, země, která čelí strašlivé tragédii kvůli COVID19 a fašistické politice Jaira Bolsonara. Důsledkem může být sociální výbuch brazilců.

5) Jaká je pozice armády ohledně reformy. Je jednotná?

Kolumbijské ozbrojené síly byly po desetiletí indoktrinovány v protikomunistickém, protipovstaleckém a fašistickém boji, a to v souladu se zájmy vládnoucích tříd v zemi a zájmy USA.

To je důvod, proč se armáda oficiálně staví na stranu Ivana Duqueho a uribismu, protože to byla ona sama, kdo více než 10 let vraždil rolníky, aby je pak převlékl za partyzány a prohlásil, že se jedná o oběti bojů, aby ospravedlnil vojenskou pomoc USA, a proto bylo zabito více než 6402 lidí. V Kolumbii k tomu existuje termín “zločin falešných obětí”.

6) Podle některých médií situaci ovlivňují také povstalci z FARC. Je to pravda?

Po uzavření mírových dohod mezi vládou Juana Manuela Santose a FARC-EP se většina jejích vojenských struktur – více než 10 000 bojovníků – demobilizovala a odešla do civilu. Stali se součástí společnosti a vrátili se do ní.

Přibližně 3 000 mužů a žen ve zbrani však nedemobilizovalo a jsou stále ve zbrani, ale spíše než ideologii řeší napojení na obchod s drogami, nelegální těžbu a obchod se dřevem. V důsledku toho nejsou současné spory absolutně namířeny proti státu, ale spíše mezi stejnými strukturami a dalšími ozbrojenými polovojenskými skupinami a obchodníky s drogami.

Dnes FARC – ani jako strana, ani jako disidenti – nemají logistiku, struktury ani zbraně, aby mohly rozhodujícím způsobem ovlivnit sociální protesty. Je však třeba si uvědomit, že bývalí bojovníci FARC jsou nyní opět součástí lidu a díky svému politickému vzdělání a bojovým zkušenostem mohou přispívat k mobilizaci jako jednotlivci.

7) Jaká je role anarchistů?

Anarchisté se přímo podíleli na mobilizacích, shromážděních, komunitních setkáních a zónách odporu. Organizace, kolektivy i jednotlivci, kteří se označují za anarchisty, trvale pracují na šíření různých forem organizace protestu.

Naším úkolem je sociální práce na zvyšování povědomí o různých formách antiautoritářského, horizontálního a autonomního odporu, jakož i konfrontace s policií na obranu pokojných mobilizací.

Anarchismus v Kolumbii vzkvétá.

8) Řekněte něco o samotné organizaci Unión Libertaria Estudiantil y del Trabajo (ULET), jaká je její historie?

Libertariánská studentská a dělnická unie se zrodila před více než deseti lety jako návrh anarchistické studentské odborové organizace, který byl postupem času a vstupem jejích účastníků do světa práce aktualizován a orientoval se i na tuto oblast.

V současné době budujeme místní a regionální federaci a vstoupili jsme do Mezinárodní asociace dělníků – IWA. Chceme anarchosyndikalismus jako nástroj organizace, soudržnosti a sociálního politického boje na obranu dělnické třídy a studentů proti neoliberální politice, která usiluje o prekarizaci a likvidaci historických výdobytků pracujících.

Original : https://oafed.noblogs.org/post/2021/06/04/anarchismus-v-kolumbii-vzkveta/

Laisser un commentaire

Votre adresse e-mail ne sera pas publiée. Les champs obligatoires sont indiqués avec *